Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
TRIOSPHERE jsou norským uskupením hrajícím heavy/power metal, v rámci žánru však předvádějí jeho celkem inteligentní kultivar. Dali o sobě vědět v roce 2006 albem „Onwards“. Původně vystupovali jako trio v čele se zpěvačkou/basistkou Ida Haukland, dívčinou s přesvědčivým a silným vokálem, který má blízko k projevu Federicy de Boni od italských WHITE SKULL. Druhá deska, „The Road Less Travelled“, přinesla zvolnění od hutného a rychlého rytmu prvotiny. Bylo patrné, že se skupina „vyhrála“, na nové desce své melodické motivy více rozpracovávala a Ida mnohem více pracovala se svým hlasem. Jinými slovy šlo o učebnicový hudební vývoj kapely.
V trendu započatém posledně pokračují Norové i na nové desce a „The Heart Of The Matter“ přináší zajímavý a chytře postavený heavy/power metal. Desce nechybí hutná, tíživá atmosféra, která hudební zážitek posouvá o stupínek výš. Druhé album z roku 2010 vneslo do písní notnou dávku emocí a na aktuálním počinu v podobném duchu kapela pokračuje. Seveřané to holt mají v krvi a prostoupení emocí do jejich hudební tvorby je intenzivní a přesto přirozené. Hudba je proměnlivá, plná zvratů a zajímavých motivů. Ukázkový příklad je titulní „The Heart´s Dominion“. Sice ne všechny skladby mají podobně silný refrén a chvílemi deska ztrácí na dechu, přesto jde v rámci žánru o nadprůměrný materiál.
Je znát, že kapela s vydáním alba nespěchala a skladby jsou i v detailech dotažené. To je na druhou stranu i svým způsobem nevýhoda, jakoby tomu chvílemi chyběla živelnost a přirozená dravost metalové hudby. Dokonale šlapající strojek na rámus, kde vše do sebe zapadá. Asi jako když se stará rocková legenda rozhodne pro revoltu, ale již není proti čemu se bouřit. TRIOSPHERE jsou mladí, přesto svým způsobem usedlí a „The Heart Of The Matter“ je proto takový vytříbený, kultivovaný heavy metal.
„The Heart Of The Matter“ je podařené album, které sice do kolen nikoho nedostane, ale současně ukazuje lepší stránku heavymetalové produkce těchto dní.
1. My Fortress
2. Steal Away The Light
3. The Sentinel
4. Breathless
5. Departure
6. The Heart's Dominion
7. As I Call
8. Relentless
9. The Sphere
10. Remedy
11. Storyteller
12. Virgin Ground
Diskografie
The Heart Of The Matter (2014) The Road Less Travelled (2010) Onwards (2006)
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.